Anotace přednášek a medailonky přednášejících a panelistů

Co je modrozelená infrastruktura - má to smysl

doc. Ing. David Stránský, Ph.D.

Asociace pro vodu ČR, České vysoké učení technické v Praze

Modrozelená infrastruktura (MZI) je soubor přírodě blízkých a technických opatření, která propojují srážkový odtok s vegetačními a vodními prvky v sídlech za účelem podpory přirozeného lokálního koloběhu vody. Opatření MZI na sebe navazují a vytváří systém na úrovni budov či větších území. Její význam spočívá ve schopnosti výrazně snižovat negativní dopady urbanizace umocňované změnou klimatu. Má budování MZI smysl? Nic není všelék, ale MZI významně pomáhá s adaptací měst na záplavy, sucho a tepelné ostrovy, zvyšuje ochranu jakosti vod a podporuje další ekosystémové služby v území.

David Stránský je vedoucí katedry vodního hospodářství obcí na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Ve své činnosti se věnuje zejména oblasti hospodaření se srážkovými vodami v urbanizovaných oblastech. Je mimo jiné spoluautor publikace Hospodaření s dešťovou vodou v ČR a také odborný garant projektu Počítáme s vodou. Od roku 2013 je předsedou výboru Asociace pro vodu ČR (CzWA).

Klimatické strategie Prahy a stromy v ulicích jako hlavní nástroj v adaptaci města

Jan Richtr 

MHMP

Přednáška představí v první části co, jak a proč Praha dělá v ochraně klimatu a adaptaci na klimatické změny.

V druhé části se pak zaměří na téma stromů ve městě jako jednoho z hlavních nástrojů pro zmírňování dopadů změny klimatu na obyvatele metropole.

O přednášejícím:

Původním vzděláním krajinný ekolog a ekosystémový biolog dlouhodobě spolupracuje s krajinářskými architekty, urbanisty a dalšími experty v mezioborových týmech na udržitelném rozvoji Prahy. Od roku 2024 pracuje na Odboru ochrany prostředí pražského magistrátu, kde má na starost naplňování Strategie adaptace na změnu klimatu. Mimo kancelář se věnuje zahradničení, péči o městskou zeleň nebo příměstskému zemědělství.

Představení metodických dokumentů HMP

Vendula Audolenská

MHMP

Metodika shrnuje základní informace potřebné pro realizaci adaptačních opatření na budovách škol – management projektu, participace, financování a mnoho dalšího. Metodika je určena jak ředitelům škol, tak i zřizovatelům.

Zdroj obrázku: archiv přednášející

O přednášející:

Ing. Vendula Audolenská pracuje na Odboru ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy. Její hlavní náplní je naplňování cílů Krajské koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Vedle tvorby metodických dokumentů se věnuje také vzdělávání a osvětě v oblasti ekologické výchovy.

Alice Končinská

MHMP

Mgr. Alice Končinská pracuje na Odboru ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy. Její hlavní náplní je naplňování cílů Krajské koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Vedle tvorby metodických dokumentů se věnuje také vzdělávání a osvětě v oblasti ekologické výchovy.

Budování a údržba ÚSES a biocenter na území Prahy

Lenka Skoupá

Toulcův dvůr

Libor Musil

LIKO-S holding, a.s.

Velmi rychle jsme se během posledních 6 let dostali do éry vysokých teplot a v dalších letech se bude stále zvyšovat počet horkých dní a nocí.

Již víme, že zeleň dokáže účinně snížit vedro. Zeleň umístěná na stavbách snižuje horko tím, že odpařuje vodu.

Čím více vody odpaříme, tím více se teplota sníží. Fasáda domu, pokrytá rostlinami je několikrát denně zavlažována a tím výborně chladí budovu i svoje okolí. Takže místo rozpáleného baráku stojí na ulici krásná chladicí jednotka – dům se zelenou fasádou. V takovém domě a okolo něj je dobře.

Petr Alexander

CBCC

Příklady dobré praxe při budování sítě modrozelené infrastruktury v Praze

Michal Křivohlávek

Bieno Vnitrobloky

Nejmladší vnitrobloky vznikly před desítkami let, nejstarší vnitrobloky stojí několik set let. Původně sloužily jako hospodářské zázemí - byly v nich prádelny, dílny, či sklady uhlí. Dnes se všechny tyto funkce odehrávají jinde.

K čemu může být dobrý vnitroblok? Proč se o něj starat? Ochladí teplotu, pročistí ovzduší, zvýší pohodlí, zhodnotí nemovitost a vytvoří vám pocit domova uprostřed města.

Jak na to? Přizvat lidi – zjistit představy, získat podporu, zapojit a učinit z nich spolupracující skupinu. Vnitrobloky jsou příležitost, kterou má kdekdo z nás - jako Bieno ji umíme uchopit a pomoci vám ten proces poznat a nebo jím i rovnou projít.

Zajímá mě životní prostředí obyvatel měst a facilitace vzájemných vztahů, bez kterých se projekty oživení vnitrobloků neobejdou.

Působil v organizacích Člověk v tísni, Oživení, Auto*Mat či Arnika, v letech 2013 až 2015 jako koordinátor pro participaci v městských částech Praha 10 a Praha 7. Věnuje se také vlivu dopravy na každodenní život. Absolvoval Filozofickou fakultu UK, v roce 2012 obhájil dizertaci Antropologie každodenních cest.

Michaela Koucká

Počítáme s vodou

Modro-zelená infrastruktura už není jen síť prvků vody a zeleně. V současném územním plánování a stavbě měst znamená inovativní využití technologií, znalostí a zkušeností v měnícím se klimatu pro zlepšení ekosystémových služeb uvnitř měst jako je například pobytová kvalita, mikroklima, kvalita ovzduší, biodiverzita aj. Nezbytnou součástí těchto opatření je přírodě blízký přístup a zadržování nebo zpomalování odtoku dešťové vody. Sofistikované navrhování schémat modro-zelené infrastruktury má potenciál zajistit vysokou kvalitu veřejného prostoru pro obyvatele měst.

Věnuje se výzkumu tématu modro-zelené infrastruktury v urbanizovaném prostředí na Ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT. Je strategickou vedoucí osvětově-vzdělávacího projektu POČÍTÁME S VODOU neziskové organizace ZO ČSOP Koniklec. Spolupracuje s organizací Rethink Architecture na vzdělávání o udržitelné architektuře a adaptování měst a obcí na změnu klimatu.

Ondřej Flanderka

Skanska

Před svým nástupem do společnosti Skanska působil několik let v Německu, kde se zabýval inovativními technologiemi v energetice, a ještě před tím v rámci vývoje a výzkumu jako akademický pracovník tepelným čerpadlům a udržitelné výstavbě.

Podobná témata řeší i ve společnosti Skanska Residential, která se snaží snižovat svou uhlíkovou stopu a do roku 2045 chce být uhlíkově neutrální. Mezi jeden z hlavních bodů jeho práce tak spadá snižování energetické náročnosti budov a hledání nových a udržitelných technologií pro aktuální i budoucí projekty.

Jan Bartáček

Ústav technologie vody a prostředí VŠCHT

V minulých letech působil v post-doktorantských pozicích na Wageningen University (2006 - 2008) a UNESCO-IHE Institute for Water Education (2008 - 2010) v Nizozemsku. Od června 2010 byl odborným asistentem na Ústavu technologie vody a prostředí (VŠCHT Praha). Od června 2015 je docentem.

Zabývá různými procesy recyklace zdrojů z odpaní vody. Jedná se o energeticky pozitivní nebo úsporné procesy (anaerobní fermentace, bioflokulace, nitritace-anammox), recyklaci šedých vod, recyklaci dusíku ve formě N2O, popř. produkci specifických organických látek (ladderány, metanol). 

Využití školních zahrad a pozemků ve výuce - Well Beeing, VČELY, Projekt EKOŠKOLY

Adam Táborský

Terapie mezi stromy

Technologie a současný životní styl zapříčinily, že se stáváme odpojenější a odcizenější svému prožívání. Máme kořeny, které nevyrůstají z betonu. Už 40s sledování obrázku s přírodou poskytuje mysli uvolnění. A co teprve návštěva přírody? Jak může pobyt v přírodě prospívat našemu fyzickému i psychickému zdraví a jak lze jednotlivé aktivity a intervence zařadit do výuky si povíme v příspěvku.

Založil projekt Terapie mezi stromy. Věnuje se propojení přírody a duševního zdraví.

Jan Smrčka

Tereza

Podíváme se, jak lze efektivně využívat školní zahrady a pozemky ve výuce prostřednictvím programu Ekoškola. Ukážeme si, jak tento program zapojuje děti i učitele do praktických aktivit, které propojují environmentální výchovu s reálnými projekty na školních pozemcích. Zaměřím se na konkrétní příklady, jak školní zahrady mohou sloužit nejen jako prostor pro učení o přírodě, ale i jako místo pro rozvoj klíčových dovedností, sebedůvěry a akčních kompetencí dětí.

Ekopedagog s mnohaletými zkušenostmi, který se aktuálně zaměřuje na gamifikaci klimatického vzdělávání. Můj profesní život je silně formován hodnotami, kterým věřím - smysluplností konání, svobodou v rozhodování, slušností a respektem. Věřím, že tyto hodnoty jsou základem pro osobní rozvoj a spokojenost v práci a životě.

 Jiří Cafourek

Klub střešních včelařů

Téma VČELY se využívá ve školní výuce již od "pradávna" a setkávají se s ním děti již v mateřské škole (včelka MÁJA). VČELA je jim představována jako neúnavný pracant, který bez odpočinku opylovává všechny kvetoucí rostliny a zajišťuje tak lidem dostatek potravin. Samozřejmě mluvíme o VČELE MEDONOSNÉ (Apis mellifera), kterou si také spojujeme s tvorbou MEDU a ostatních zajímavých včelích produktů. Děti ve škole získají základní informace o tomto užitečném hmyzím opylovači a pokud má daná škola možnosti (prostory, vstřícné vedení, ochotné pedagogy, angažované rodiče, tolerantní sousedy) může se pustit i do několika forem pomoci. Od péče o nektarodárné a pylodárné rostliny pěstované na školní zahradě až po umístění několika včelích úlů. Tento historicky tradovaný model však již na základě nových poznatků a výzkumů nutně potřebuje i ve školách doznat změn. Samotné informace o včele medonosné (anatomie, život, včelí produkty, význam pro biodiverzitu,…), které jsou poskytovány dětem, bývají zastaralé a časti až nepravdivé. Místo vžitého téma VČELY by se mělo začít více mluvit na téma ostatní HMYZÍ OPYLOVAČI (čmeláci, včely samotářky, pestřenky, vosy, …). A především pro ně na školních zahradách budovat vhodné životní podmínky – potravní a hnízdní. Tomuto tématu by se měly lépe přizpůsobit školní osnovy a lépe nasměrovat formální či neformální vzdělávání dětí.

O panelistovi:

Předseda celostátně působícího spolku VČELÍ STRÁŽ,z.s., který se zabývá ochranou a propagací včelařství, včel a ostatních hmyzích opylovatelů. Jako dlouholetý vedoucí dvou kroužků včelařské mládeže (VYŠEHRADŠÍ VČELAŘÍCI – Praha, RAKOvčelaříci – Rakovník) své zkušenosti předává každoročně na desítkách přednáškách na školách i pro širokou laickou veřejnost. Chov včel ho postupně přivedl k chovu čmeláků, péči o včely samotářky až k zájmu o ochranu ostatních hmyzích opylovatelů.   

Moderní výukové formy a metody vhodné pro výuku zeleně a vody

 Viktorie Seifertová

propagátorka ochrany biodiverzity a klimatu

Viki, jako mladá ambasadorka Koalice pro ochranu biodiverzity, aktivně pracuje na rozšíření povědomí o ochraně biodiverzity mezi dětmi, rodiči a pedagogickými pracovníky. Její působení se zaměřuje na osvětu v oblasti ochrany ohrožených druhů, jako jsou mořské želvy, afričtí sloni, luskouni a outloni v Indonesii. Organizuje návštěvy škol, kde prostřednictvím interaktivních prezentací a diskuzí motivuje děti k aktivní účasti na ochraně přírody. Viki se snaží ukázat, že i malé kroky mohou vést k velkým změnám a že každý, bez ohledu na věk, může přispět k lepší budoucnosti naší planety. Snaží se zvyšovat povědomí o ochraně ohrožených druhů zvířat a o nutnosti pomoci v chudých oblastech světa. Ve školách motivuje děti k aktivní ochraně přírody a ukazuje, že i malé úsilí má smysl a zároveň ukazuje, že pomáhat zvládne každý.

Alena Roková

H2Ospodař

Muzea, ekologická centra, neziskové organizace, projekt H2Ospodař! i nově vznikající vzdělávací centrum Hydropolis – ti všichni si v rámci svých aktivit kladou za cíl ukázat, jak drahocenným zdrojem voda je. V nabídce všech zmíněných nacházíme programy pro školy. Specifikem těchto programů je, že jsou realizovány výše zmíněnými externími subjekty, institucemi neformálního vzdělávání, kde platí jiná pravidla než v klasickém formálním prostředí. Tyto instituce mají kapacity a prostředky zpracovávat aktuální témata, která hýbou společností. Přinášejí do škol inovativní formy výuky a didaktické prostředky, které nejsou pro kantora v rámci běžné vyučovací hodiny standartně dostupné. Díky tomu se v dnešní době stávají tyto instituce čím dál tím větším partnerem pedagoga s kterým spolupracují na společném cíli a nejsou jen zajímavou výletní destinací.

Noemi Bravena

HTF UK

Výukové formy a metody nelze myslet bez učiva jako celku a bez zodpovězení si základní otázky: proč chceme moderní výukové metody pro výuku o zeleni a vodě? Ty staré nefungují? Všichni chceme efektivnější žákovské získávání kompetencí o tématech, která se bezprostředně dotýkají kvality života člověka. Didaktická práce učitele souvisí s jeho celkovým naladěním se na cíle vzdělávání, dále na konkrétní třídu a na témata. Výuka ENVI má v sobě pro žáka velmi hmatatelný přesah (konání dobra, zodpovědné spolužití, wellbeing člověka) a žáci se na tom chtějí prakticky podílet – chtějí být součástí konkrétních kroků. Přejeme si cílit na znalosti, porozumění i praktické učení, které vedou k tvořivosti i k argumentaci. Je žádoucí vnímat pestrost forem i metod, je dobré uvádět příklady z nejbližšího okolí žáka. Z organizačních forem je dobré volit i jiná prostorová uspořádání ve třídě a využívat mimoškolních forem. Z metod je vhodná badatelská výuka, činnostní učení a kooperativní výuka.